Příchod Mikuláše se oslavuje uprostřed měsíce listopadu vždy v sobotu. Mikuláš přijíždí vždy na lodi ze Španělska do Holandska s koněm, spoustou dárků a čertů. Již po příjezdu Mikuláše do země si děti připraví svou botu do oken, nebo ke krbu do které si dají mrkev pro Mikulášovo koně. Mikuláš jim občas některý den, když obchází kolem hodí nějakou tu sladkost či dárek. Nejvíce dárků se dává také 5.12., avšak spousta rodin si vybere své vlastní datum. Většina rodin slaví Mikuláše pohromadě ať už s přáteli nebo rodinou, finančně se skládají na pozvaného Mikuláše a čerty.  Některé rodiny slaví v soukromí pouze své rodiny a ti většinou právě z finančních důvodů Mikuláše domů nezvou.

Mikulášský žurnál je vysílán pravidelně od výjezdu Mikuláše ze Španělska až do jeho odjezdu 5.12. ze země Nizozemska. V těchto zprávách je vždy jeden příběh o příchodu Mikuláše. Například tento rok byl příběh o Mikulášovo koni, který se bál vody a proto musel Mikuláš místo lodě zvolit vláček. V dalším díle však čerti tajně chtěli polévat Mikulášovo koně a zvykat ho tak na vodu. Mikuláš v zápětí přišel a tak mu vodu dali raději jen vypít. Minulý rok bylo zase Mikulášských zprávách o bouři na lodi, která se kymácela tak až se dárky vysypaly do vody. Školy které pouští dětem tyto zprávy, pak pro děti připravili rozmočený dárek který jakože připlaval po vodě. Příběhy jsou moc krásné, je to opravdu hezká tradice. Mikulášské zprávy se zde v Nizozemsku dodržují již od roku 1952.

Mikuláš se slaví i ve školách které jsou vyzdobeny již v době od jeho příjezdu. Jejich výzdobou jsou i figurky Černých Petrů. Například ve škole mých dětí se organizuje tzv. „Čertovský tělocvik“. Pro mé děti je to jedna z nejkouzelnějších akcí na Mikuláše. Do tělocvičny přijde asi okolo dvanácti čertů, kteří postaví takovou opičí dráhu na jejímž konci je komín kterým čert dle tradice obvykle prochází. Děti se na mikulášské akce ať už ve městě, nebo ve škole převlékají za čerty, některé si i začerňují obličej.

Stejně jako se vyzdobují školy na Mikuláše, vyzdobují se i obchody a obchodní centra. Součástí výzdob nesmí chybět ani Černý Petr (Zwarte Piet). Například jak leze do komína, schovává se za pultem obchodu a pod.

Mnoho lidí zde zaráží informace, že v Česku u nás čerti také existují, jsou také černí a také chodí s Mikulášem.

Proti Černému Petru se v Nizozemsku protestovalo již ve 40 letech 20 století. Proč budí Černý Petr tolik diskuzí a je postupně vymazáván z této tradice? Předtím, než Nizozemsko v roce 1863 zrušilo otroctví, byla země hluboce zapojena do trasatlantického obchodu s otroky. Prosperovala prodejem zotročených lidí do Spojených států, nebo jejich posíláním do práce v nizozemských koloniích. Podle pohledu do historie měl právě nizozemský Černý Petr představovat a také zesměšňovat černého otroka. Surinam a Curacao jsou jedny z bývalých kolonizovaných zemí Nizozemska. V těchto zemích se mluví holandsky a dodržují se zde tradice Mikuláše s Černým Petrem. V 60 a 70 letech kdy se Surinam osamostatnil a mnoho lidí přišlo do Nizozemska protesty zesílily. V roce 2011 vyzval v Surinam opoziční člen parlamentu a bývalý prezident Ronald Venetiaan k oficiálnímu zákazu Mikuláše, protože považuje Černého Petra za rasistický prvek. V Curacao se do dnešního dne pořádají oslavy Mikuláše. Postavy Černých Petrů mají ve tvářích namalované všechny barvy duhy. V roce 2011 zatkli aktivistu z Curacaa Quinsy Garia za protest v severním nizozemském Dordrechtu. Po tomto zatčení vláda Gerrita Schotteho v Curacao pohrozila zrušením grantu na nizozemskou tradici Mikuláše. V roce 2013 podala skupina obyvatel Amsterdamu stížnost na Mikulášskou tradici a tvrdila, že je pro ně urážlivá a musí být zastavena.

Velká diskuze začala také od natočení dokumentu od režiséra Roger Ross Williamse. Kdyby v minulosti pan prezident Lincoln nerozpoutal diskuzi o zrušení otroctví a právech černých lidí, tak by musel přijít někdo jiný kdo by to udělal. Roger Ross Williams natočil kontroverzní dokument „Má tento holandský svátek rasistický charakter?“ originál: „Is this Dutch holiday character racist“. Dokument pojednává o samotném afro- americkém režiséru R.R. Willamsovi, který v roce 2015 navštívil Nizozemsko. Při této návštěvě zažil právě období příjezdu Mikuláše s Černými Petry. Pro Nizozemce nejkrásnější svátek působil však na tohoto režizéra jako něco hrozného.Režisér Williams se ve svém dokumentu snaží dozvědět více o tom, proč si každoročně liberální holanďané barví svůj obličej na černo. Rozpomněl se totiž na USA a otroctví. Na divadelní herce kteří zesměšňovali černé obyvatelstvo.

Dnes se nemluví o zákazu čertů tedy Černých Petrů jako takových pouze o jejich černé barvě obličeje tedy anglicky „Blackface“. „Blackface“ neboli „Černá tvář“ je forma divadelního make-upu, který používali v první polovině 19. století hlavně herci s bílou pletí, aby karikovali lidi s černou pletí. V této době ještě v USA trvalo otroctví, které bylo zrušeno až prezidentem Lincolnem v roce 1865.

Nizozemská nadace „Lepší Svět“ si dala za cíl proměnit oslavu Mikuláše na oslavu bez rasistických prvků.  Pro zachování tradice oslavy největšího nizozemského svátku Mikuláše. Nizozemský Černý Petr se novým výkladem mění na lepšího. Nový výklad proč si lidé zbarvují obličej černě zní „Protože je černý od sazí, jelikož při rozdávání dárků prochází komínem“. A všichni víme, že se saze dají umýt. Přesně takto dnes vysvětlují Nizozemská media své Černé Petry. A od tohoto roku jsou ve zprávách o Mikuláši pouze černě ušmudlané obličeje od sazí.

Tlak aktivistů jako je Esajas a Quinsy Gario postupně vytlačují výzdobu a převleky Černého Petra z obchodů, škol, organizací, měst apod. Mnoho z nich poté pouze vymění Černého Petra za Petra umouněného od sazí.